Ekzém
Klientka přichází na sezení a ráda by řešila ekzém. O svém problému říká: Ekzém se mi objevil poprvé před třemi roky. Hodně mě to bolí. Objevuje se většinou od zimy do jara. Mám to na břiše, na ruce, kolem pusy a až do nosu.
S klientkou procházíme událost, kdy naposledy se jí ekzém projevil.
Bylo to před rokem. Sprchuju se a snažím se vyhýbat těm bolavým místům. Hrozně to bolí a brečím. Nevím co s tím, Nevím, kde jsem to vzala a proč to přišlo. Budí mě to i ve spánku, ta řezavá bolest. Objednávám se k doktorce, dělají mi testy, nasazují kortikoidy. Ty nechci, jakmile je přestanu brát, je to zpátky. Jsem bezradná.
Procházíme podobnou starší událostí, kde má problémy s ekzémem.
Putujeme v zimě po horách. Je ošklivá bílá mlha všude kolem. Nejsme si už jistí trasou. Cejtím paniku, špatně se dýchá. Přemýšlím, jak tu cestu zvládneme dál. Cesta trvá už dlouho. Snad jsme se neztratili. Je mi zima a mám strach. Znenadání najdeme konečně restauraci. Jsem šíleně vyčerpaná a mokrá.
Pozvolna jsme se dostaly do jejího minulého života:
Vidím bílou mlhu, jsem na palubě a koukám do dáli. Asi lovíme velryby? Prší a je mi zima. Cítím, jak to se mnou houpe. Mám dlouhé mokré vlasy a ty mě studěj. Cejtím nervozitu a studenej pot. Plujeme už dlouho. Mám obavy, jestli brzo doplujeme na pevninu, abychom měli jídlo. Vidím rozbouřené moře, obrovský vlny a cejtím paniku. Posádka se snaží zachraňovat stěžně, držím v ruce provazy a snažím se jim pomoct. Chaos, samá mlha a voda. Vlny přepadají i přes palubu. Krůpěje vody, pálí to a řeže do obličeje. Pálí to kolem úst, kolem očí a taky kolem nosu. Snažím se udržet lana, smeká se mi to a pálej mě dlaně. Pálej mě i hřbety rukou od toho deště. Křičím na námořníka, ať to drží pořádně. Cítím sevření na hrudi a paniku. Mám zodpovědnost za posádku. Bezmoc a strach. Nedopadne to s náma dobře. Pak přijde jedna veliká vlna a stáhne jednoho námořníka dolů, cítím šok, těžko se dejchá. Koukám, jak ho pohltilo moře. Vlny jsou obrovský. Jak se držím lana, tak ta loď se mnou háže. Najednou tupej náraz do zad a ztrácím vědomí. Pouštím se lana. Cejtím záda a místo mezi lopatkami, tam mě to dnes často bolí, sevření na hrudi. Jsem ve vodě, kolem mě je temno. Procitnu. Mám paniku, plavu k hladině. Popadám dech, nabírám do sebe vodu a kašlu. Už konečně dýchám. Koukám kolem sebe a beru si nějaký dřevo jako plovák. Snažím se dýchat, třesu se, drkotám zubama. Vidím kolem sebe zmatek, námořníky a oheň z hořící lodi. Cítím, že jsem selhal. Všichni zemřeme. Třesu se, mám sevřený celý tělo. Nechci, aby mě ten třes ovládl. Necejtím nohy, mám je úplně zmrzlý. Cejtím tlak na záda a cejtím řezavou bolest na rukou, z toho mrazivého moře. Mám těžkou námořní uniformu, co mě svírá tělo. Vím, že nás nikdo nezachrání, pak přijde smrt. Dívám se na sebe. Stoupám a vidím zpustošenou loď. Jdu ke světlu. Cítím zlato a je mi teplo. Vidím tam svého průvodce.
Po zpracování tohoto minulého života se klientka už cítí lépe. A po sezení říká: "Předtím mě bolela záda a už mě nebolí, hluboký dech předtím nebyl možnej. Uvolnilo se mi to. Byla to docela jízda." Směje se.