Nutkavé drbání palce na pravé ruce
S klientkou procházíme událost, kdy naposledy měla takové nutkání si palec drbat: Ležím na gauči, koukám na seriál a začnu si drbat palec. Mám nutkání to dělat, odtrhávám si tam kůži, je to takový psychický. Nemůžu si pomoct. Nemůžu to zastavit. Takhle se mi to nikdy nezahojí. Něco na něm mám, jako bych tam na něm měla červa.
Pak se dostáváme do jejího minulého života:
Jsem v džungli a jsem takovej malej pračlověk. Jdeme lovit nějaký zvíře. Jsem schovaná v křoví a mám se dívat, jak táta loví. Proti nám se něco řítí, vůbec to neznám, je to něco jako nosorožec. Táta zápasí, ale nepřežije to. Mám strach a taky je mi z toho trochu smutno. Neumím si poradit, jsem taková hloupá. Jdu pryč, plahočím se několik hodin. Stmívá se. Táta mě naučil, co sbírat a jíst. Jsem taková celá špinavá, mám ve vlasech dredy. Dělám všechno instinktivně. Jdu ke stromu, hrabu u kořenů. Mám hlínu za nehtama. Hrabu jak divá, zvedá se mi teď žaludek - jím červy. Jím to těma špinavýma rukama. Drbu si ruku, asi si ji poraním. Hrabu dál, teď mě něco kouslo do prstu, nějakej zelenej brouk, odhazuju ho. Mám ruce poraněný do krve. Spím. Probouzím se a cejtím svědění, jak mě kousl ten brouk. Mám těžkej žaludek a mám horký ruce. V palci se rozlejvá ten jed. Je to otrava. Drbu si ten palec, nepomáhá to. Jsem trošku mimo, padám do těžkýho spánku. Vystupuju z těla. Vidím světlou bytost, jdu s ní nahoru. Jsem ve světle.
Po regresi se slečny ptám, jak se cítí? "Cítím se poučená (směje se), že kvůli také kravině si drbu palec. Mám trošku eufošku a příjemnou lehkost v hlavě."